Anděl - 1. kapitola

20. října 2013 v 1:28 | Chika |  Anděl
Tenshi
Už mě nebaví být sám. Už nechci usínat sám. Chci konečně vědět jaký to je pocit, když víte že se ráno probudíte v objetí s někým koho milujete. S někým komu můžete říct své starosti, a budete mít jistotu že ho to zajímá. Budete vědět, že se vám nebude smát a že vás vyslechne.
Chci někomu dát tu lásku co je ve mně. Lásku, která je v mladíkovi jménem Hiro Tenshi. Jo, to je moje jméno, hrozný, já vím. Většina lidí se mi vyhýbá, nevím proč. Možná že se mně bojí. Posuďte sami, báli by jste se mladíka docela dost vysokého, s hubenou postavou, černými vlasy sahájící k hrudi, které jsou věčně svázané v ohonu, jen pár neposedných pramínků se mu někdy motá kolem obličeje, oči má černé, lemované hustýma řasama. No tak, báli by jste se?


***
Mířím si to do parku, nevnímám lidi kolem sebe. Proč zrovna do parku? Tam bývá mnoho mladíků...Ah, ještě jsem vám zapomněl "říct", že jsem Gay. Možná ná proto se mi všichni vyhýbají, i když to nikdo neví, ale teba to ze mně vycítili, nebo něco tak něco. Dnes jsem se rozhodl že jsi někoho najdu. Někoho kdo bude v tísni, já se tam přiženu, pomůžu mu a bude můj. Myslím, že ale takhle lehké to nebude...Mno uvidí se, třeba nikoho kdo bude v tísni neuvidím a zůstanu sám.
Kyž dorazím do parku je tam celkem plno,protože je teprve čtyři odpoledne. Prochází se tu pejskaři, party teenengerů ale i malé děti. Dojdu do stínu velkého dubu a posadím se zády přený o kmen. Rozhlížím se zda někoho v tísni neuvidím, třeba někoho kdo brečí, nebo je zraněný.
Nikdo nikde. Takhle tu sedím už dobrých pár hodin. Mezitím se odtud postupně vytratily maléděti, i pejskařů ubývalo. Když už to chci vzdát, kolem mně se prožene nějaký mladík. Míří si to k houpačce, která je zavěšená na silné bříze, které je tak deset metrů metrů ode mě.Přihmouřím oči abych mu lépe viděl do obličeje. Po tvářích se mu kutálý slzy, ale nevzlyká. BINGO! Ten mladík je přesně můj typ. Má hnědé kratší vlasy, je malé postavy, a oči se zdají být zlatavě hnědé.
Venku už je poměrně tma, tak nemeškám, co kdyby se zvedl a odešel třeba domů. Zvednu se a pomalým krokem se k němu vydám. Nemůže si mě všimnout, protože před chvilkou sklopil pohled na svoje nohy.
"Můžu ti nějak pomoct?" zeptám se ho tím nejmilejším tónem hlasu, který svedu. Mladík se mě lekl, málem spadl z houpačky.
"Dík a asi ne." odpoví mi stroze, ale s lehce chvějícím se hlasem.
"Proč brečíš?" vyptávám se ho dál.
"Já nebrečím." další stohá odpověď.
"Tak proč si brečel?" opravím svou otázku.
Paulie
"Co je ti do toho?" začínám být už mírně podrážděný. Co po mě chce? Abych si mu tady vylíval srdíčko? To určitě...
Teď zmlkl. Konečně. Zvednu pohled od země a podívám se na něj, protože už nějakou dobu drží pusu. Upřeně se na mě dívá svýma černýma očima.
"Chtěl jsem jen pomoct..." hlesne po chvíli smutně. Ten tón jeho hlasu ve mě vyvolá zlost na sebe sama. Neumím nic jiného než dělat lidi smutnými...
Ten kluk na mě ještě chvíly kouká, pak si povzdechne a otočí se k odchodu.
"Hej, promiň...mám nervy víš kde.." zavolám na něj. Kluk se automaticky otočí zpět na mě.
"To je dobrý, chápu tě..." řekne mi a posadí se na zem, která je lehce pokrytá pískem. Chvilku si jen tak vzájemně koukáme do očí. Začnu si uvědomovat, že na tom klukovi něco je. Líbí se mi. Líbí se mi jeho vzhled, chování. Prostě líbí se mi celý, ale tohle bych nahlas nikdy nepřiznal. NEJSEM GAY! Nebo jsem? Ne ne, určitě nejsem. Sklopím pohled, ale jeho pohled pořád cítím na sobě. Uslyším že se zvedá a pak že ke mě jde blíž...Zastaví se těsně u mě a ukazováčkem mi zvedne hlavu a donutí mě podívat se na něj. Hlasitě polknu. Pak už se jen svými rty přitiskne na ty mé a já jsem víte kde. Čekal jsem že mě políbí hrubě, surově, ale on ne. Ten polibek byl tak procítěný a jemný ale i tak intenzivní. Jako když se o sebe třou motýlí křídla. Chtěl jsem ho od sebe odstrčit, začít na něj křičet co to dělá a tak...Ale nedostal jsem ze sebe nic a nechal jsem ho líbat...Když se ode mě odtáhl měl na rtech lehký úsměv. Tváře mi hořely. Vůbec jsem nevěděl co mu na to mám říct, byl jsem jako smyslů zbavený.
Tenshi
Čekal jsem že se na mě rozkřikne nebo tak něco, ale on byl ticho. Má červené tváře, stydí se? To se mi líbí. Mám rád takové nevinné tipy. Tichá atmosféra mě už začínala štvát.
"Už mi řekneš proč jsi brečel?" zeptám se ho, moc by mě to zajímalo. Ale on se k odpovědi vůbec nemá. Znovu sklopí pohled k zemi. Tak já mu znovu ukazováčkem zvednu hlavu.
"Tak?" naléhám na něj. Vzdychne si a chytne mojí ruku, kterou ho nutím dívat se na mě a sundá ji ze sebe.
"Je to na dlouho, a ještě k tomu tě vůbec neznám, nemám proč ti to říkat." řekne mi s pohledem zavrtaným do mého břicha.
"Ah, já se úplně zapomněl představit, promiň, jmenuji se Hiro Tenshi. Těší mě." představím se mu a o krok ustoupím abych mu mohl podat ruku.
"Hm, já jsem Shiro Paulie, asi mě taky těší." Chytne moji ruku a já s ní lehce zatřesu a on se z mého lehkého sevření rychle vyprostí. Líbí se mi jeho rozpaky, vypadá tak roztomile, ten musí být můj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama