Starší se probudil dřív než mladší. Paulie se v noci nevědomě tisknul na Tenshiho, což mu bylo dost příjemné. Mladší se vzbudil asi hodinu po starším. Pomalu otevřel jedno oko a pak to druhé. Hned se setkal s pohledem Tenshiho.
"Dobré ráno, myško" pozdravil ho Tenshi. Mladší se zamyslel.
"Myško?" řekl místo pozdravu. Proč mu řekl myško? Vypadá snad jako myš? Mladší se začal prohlížet a došel k názoru že jako myš rozhodně nevypadá.
"No, dal jsem ti přezdívku, máš pro ti tomu něco?" zasmál se. Nechtěl mu říct proč mu tak říká. Ať si na to přijde sám.
"Hm, ani ne" zabručel mladší a začal se soukat z postele. Oči mu zabloudily k hodinám, které vyseli na zdi, naproti posteli. Bylo...
"13:00?! Sakra!" řekl dost hlasitě Paulie až se Tenshi polekal.
"Proč tak vyvádíš?" zeptal se ho s hrůzou v hlase. U Paulieho člověk nikdy neví..
"Je pondělí ne?" zavrčel Paulie. Tenshi byl zmatený, tohle chování u mladšího ještě nikdy neviděl...asi to nebude takový andílek..
"No, ano je.." odpověděl "bázlivě" Tenshi.
"Měl jsem být dávno ve škole!"
Tenshi
Aha, na to jsem úplně zapomněl...
"Aha, no tak se vymluvíš na to že ti bylo třeba špatně." pokrčím rameny.
"Hm, a ještě k tomu, já vstávám v 7 ráno i když nejdu do školy, a teď...Co sakra budu dělat v noci?!" Paulie vypadal docela rozčíleně. Ale kvůli takové hlouposti?
"Já moc dobře vím co budeš dělat v noci.." řeknu mu zvrhlím tónem a v jeho očích se objeví strach. "Co?" vyřkne.
"To uvidíš až večer." odpovím tajemně a zablýskne se mi v očích. Těším se na jeho výraz, až zjistí co budeme dělat v noci.
"Máš hlad?" zeptám se ho abych náš rozhovor přetočil o 90°, nechci aby se mě pořád ptal 'A co uvidím...?' a podobně.
Paulie přikývne a nevrací se k předešlému tématu, Jashinudík.
"Pojď, udělám ti snídani." vezmu ho do náruče a vydám se s ním dolů do kuchyně, kde ho posadím na jednu z židlí.
"Co bys chtěl?" optám se ho a opřu se o kuchyňskou linku a skřížím ruce na hrudi.
"Palačinky!" Zavískne Paulie. Usměju se. Připravím si potřebné ingredience a začnu mu dělat palačinky. Paulie si začne broukat melodii písničky "Haruka Kanata".
"Máš rád tuhle skupinu?" zeptám se ho mezitím.
"Ano, docela ano." řekne nepřítomně a dál si brouká tu melodii. Zavrtím hlavou a nechám ho být. Po chvíli mám paličinky hotové.
"Co do nich chceš?" Paulie chvíli přemýšlí.
"Marmeládu!" znovu zavískne. Rozveselí ho každá maličkost. Dám mu do nich marmeládu a na ně dám šlehačku a Granko.
Položím je před něj. Rozzáří se mu oči.
"Děkuju!" řekne mi s úsměvem na tváři.
"Nemáš zač" oplatím mu úsměv. "A teď jez." dodám a sednu si na židli vedle něho. Paulie se dá do palačinek ale pak se zarazí.
"Ty nebudeš jíst?" zeptá se mě starostlivě. Usměji se a zavrtím hlavou. "Ne, nemám chuť." odpovím mu a pohladím ho po tváři.