Věnováno pro mou malou onee-san Chiku.
Ti trošku zamotám hlavu živočichu, ale díky tvé inteligenci to za chvíli vše pochopíš.. -.-
Ti trošku zamotám hlavu živočichu, ale díky tvé inteligenci to za chvíli vše pochopíš.. -.-
Je to kapitolovka a možná, že se v nějakém díle objeví prasárna - snad se vyvede.
Jsou tam určitě chyby a tak mě nezabíjej, ano?: :S
Užij si to! =^-^=
Užij si to! =^-^=
A pro ostatní :: KOMENTUJE PLEASE... -.-
,,Otevřete si stranu 53." prohlásil Iruka a hleděl na studenti před sebou. Kupodivu byli všichni zticha, chyběl mu tu Naruto. Jeho energie a někdy otravné žerty, vždy to tu tak oživil. Nová generace je však poněkud klidnější. I když je hnědovlasý učitel s jizvou na tváři rád, tak mu to chybí.
,,Vypracujte cvičení jedna a dvě." řekl a posadil se za svůj učitelský stůl. Podíval se přes sklo ven na vymetenou oblohu a zastesklo se mu po bývalých studentech.
V klidném a nepořádném bytu panovalo ticho. Blonďák spal na své posteli s podivnou polohou. Měl otevřená ústa ze kterých se řinula malá slina. Asi to bylo díky snu, protože svou pozici změnil na objetí polštáře a začal cosi mumlat. Rozumět mu nebylo, páč měl tvář zabořenou v bílém polštáři. na sobě měl pouze zelené trenky s různými červenými klikyháky.
Ozvalo se klepání na staré dveře od bytu. Naruta to nevyvedlo z míry a dál spal jako by se nic nedělo. Při druhém zaklepání se jen trochu zavrtěl, ale dál spal. Dotyčný se už naštval a vyrazil dveře. Nasupeně přišel do Uzumakiho pokoje rovnou k posteli s majitelem.
Ozvalo se klepání na staré dveře od bytu. Naruta to nevyvedlo z míry a dál spal jako by se nic nedělo. Při druhém zaklepání se jen trochu zavrtěl, ale dál spal. Dotyčný se už naštval a vyrazil dveře. Nasupeně přišel do Uzumakiho pokoje rovnou k posteli s majitelem.
Růžové krátké vlasy měla upravené a svázané do culíku. V obličeji měla vrásky díky vzteku a její zelené oči probodávali blonďáka stále spícího na peřině s polštářem v náručí. Dívka se sklonila a zařvala mu do ucha: ,,NARUTO!" Uzumaki okamžitě vystřelil do sedu a podíval se na rozzuřenou Sakuru. Její oči žhnuly a on se zděsil.
,,Tsunade-sama nás volá a Ty nejsi schopný alespoň pro jednou být vzhůru časně?!" seřvávala ho jak malého haranta který se neumí ani vysmrkat. Naruta už to vážně štvalo jak s ním jedná. Nemá právo takhle s ním mluvit.
,,Dejte mi všichni pokoj!" vykřikl a zase si lehl.
,,Naruto?" podivila se nad jeho chováním Sakura. Nečekala takovou reakci a zvláště u Naruta to bylo neobvyklé tohle chování. Že by zase Kyuubi do něj začal rýpat?
Zakroutila nad tím hlavou a odebrala se pro jistotu pryč. Nechala blonďáka raději osamotě. Věděla, že ho Kakashi dřív nebo později zase uklidní. Poslední dobou se chová, ale divně. Od té doby co se Sasuke neukázal je divný. Nebo spíše od té doby co poslali Sasukeho samotného na misi coby špeha. Ale nyní přeci patřil k ANBU, takže s tím nastali i povinnosti.
Zakroutila nad tím hlavou a odebrala se pro jistotu pryč. Nechala blonďáka raději osamotě. Věděla, že ho Kakashi dřív nebo později zase uklidní. Poslední dobou se chová, ale divně. Od té doby co se Sasuke neukázal je divný. Nebo spíše od té doby co poslali Sasukeho samotného na misi coby špeha. Ale nyní přeci patřil k ANBU, takže s tím nastali i povinnosti.
* * *
,,Katon: katon goukakyuu no jutsu!" ozvalo se temným lesem, ovšem ihned ho ozářili plameny jenž majitel vytvořil. Větvičky praskali díky ohni jenž teď vládl na polovinou lesa.
,,Sasuke-kun!" oslovila ho dívka jenž se za ním hnala, když se zastavila předklonila se a rukama se opřela o svá kolena. S bílou kočičí maskou ozdobenou červenými vlnkami je bylo kupodivu rozumět. I Sasukemu jehož maska byla také kočičí jen s jinými ornamenty. ,,Dokázal jste to. Konečně jsme se zbavili toho otravy." napřímila se fialovovlasá dívka a dech se ji již zmírnil.
Sasuke na sobě nedal znát únavu. Hrál si na tvrďáka a v žádném případě nesměl přijít o svou image. ,,Díky Yugao, ale odvedla si větší kus práce." podíval se okolo sebe a naznačoval tím, že nemá nízké sebevědomí řekl pouze pravdu jenž spočívala ve faktu, že druhá polovina lesa byla již zničena. Dívka kývla.
,,Měli bychom se vrátit." prohlásila Yugao a naznačila krok k odchodu. Sasuke slabě kývl přičemž zavřel oči a dlouho je nechal zavřené. Škoda, že jeho pohlednou tvář musela zakrývat ta zpropadená maska. Dal se do kroku, později zmizel i s Yugao za zády. Octl se zase zpátky v Konoze. Čerství vzduch jenž vesnici panoval ho příjemně šimral v nosu a vůně jídla, které jak maminky tak tatínkové připravili svým dětem se šířila postupně i za hranice Listové vesnice.
Sasuke si to zamířil rovnou do svého bytu. Nechtěl spěchat a tak se v klidu procházel po střechách. Ani se nerozloučil s Yugao, nač si dát práci s pozdravem a oslovením, když ANBU nemají city a tudíž by se neměli ani oslovovat pravými jmény. Uchiha si dal masku na stranu a odhalil tak svůj bílý obličej, který zdobili dvě onyxové oči. Černé havraní vlasy mu neposlušně vlály v podzimním větru. Západ slunce byl zalitý karmínovou barvou. Černovlasý se zamračil při pohledu na ono slunce a pokračoval dál. Narazil na blonďáka sedíc na své střeše domu a koukajíc na ten západ slunce. Jeho slámové vlasy se změnili na sytě oranžovou a jeho oči zase na téměř červenou. Sasuke se zastavil a dal si ruce do kapes. Uzumaki se po něm ohlédl a nadšeně zvolal: ,,Sasuke!" a objal ho. Uchiha si na tohle pomalu začínal zvykat.
,,Taky Tě rád vidím Naruto." pronesl suše.
* * *
Tma ho úplně celého pohltila. Neviděl vůbec nic než-li své ruce potažené bílou kůži určenou pro smrt. Ale on žil, nebyl mrtvý. Jak je to možné? Proč nezemřel? Bylo mu toho celkem líto, že se neodebral k věčnému spánku. Oživil ho snad někdo? Nevěděl nic. Jediné co se mu vmísilo do jeho mysli byli vzpomínky a hlavně vzpomínka na poslední část jeho života. Začali mu vlhnout oči, ale slzy nepřipadali v úvahu. Brečel jen jednou a poté už ne. Takže neměl důvod na tom nic měnit.
Později uviděl světlo. Přivřel oči, protože ho ta zář doslova málem oslepila. Podíval se na sebe znova. Viděl zase ty samé ruce jako předtím. Vlasy měl kupodivu narovnané a vláli mu ve větru. Určitě byl venku. Nebo v místnosti kde je průvan. Oči mu v tom světle svítili naopak ve tmě se vždy ztráceli. Od pohledu bylo jasné kdo to je. Říkalo se mu "Pán temnot".
Ohhhh.~~ ^^
Arigatooooo! :] Páčí sa mi to. =^-^=