Nová dílovka je na světě. Píšu jí s mou drahou Brixie. ^^
Uvedení do děje -
Itachi z neznámého důvodu odejde od rodiny. Po pár letech se vrátí a stane se Sasukeho učitelem chemie. Sasuke ho nenávidí za to, že tak náhle odešel a nechce si ho připustit k tělu...a blah..blah...
Sasuke- Brixie
Chika- Itachi
Rozezvonil se budík, líně ho zaklapnu a vyhrabu se z postele. Zase zpět do toho ústavu. Za všemi otravnými lidmi. Za dlouhým otravným vyučováním. No nic, co nadělám, po ránu je tu matka. "Sasu! Co chceš k snídani?!"
"Cokoliv jen nic sladkýho!" Jak já sladké nesnáším... Přesunu se do koupelny. Bože! Takhle se mě akorát někdo vyděsí. Začnu úpravou vlasů. No nechci se tim moc zdržovat. Zpátky v pokoji, stojím u skříně a nevím co na sebe. Super. Tak třeba klasiku, černý džíny a černý triko. Přihodim řetěz a pár náramků a můžu jít. Přehodim si přes rameno poloprázdnou tašku. Sešity si nevedu, na co taky a většinu učebnic mám ve škole. Na stole leží obložený chleba se sýrem a rajčaty. Hodím to do sebe vyčistím si zuby a jdu.
"Ahoj Sasuke!!" ozve se za mnou.
"Nazdar Naruto." Tenhle pošuk mi tu chyběl.
"Zas máš depku depkaři?" jak já ho nenávidím.
"Drž už hubu! Nemám náladu na tvoje žvanění!"
"Ale copak Sasuke? Ty už se se mnou nebavíš? To je ta parta o tolik lepší? No jo no, ten blonďák, rudovlásek a zrzek s piercingama jsou hold fešáci co?" zazubí se.
"Naruto! Já na rozdíl od tebe teplej fakt nejsem, tak si ty úchylný řečičky nech na jindy jo?!"
"Nojo, nojo. Snad sem toho tolik neřekl." Došouráme se do školy a za stálého hučení do hlavy dojdu až ke své skříňce. Vytáhnu učebnici chemie a dojdu do třídy. Jako obvykle se na mě sesypou čtyři děvčata. Ino, Sakura, Hinata a Tenten .... takový nicky. Taková Konan z kvarty, to je kus. Téměř mne nepustí k lavici, ale nakonec se usadím a radši ani nevnímám svého souseda Kimimara, který do mě bez přestání mele něco o alkoholu.
Zazvoní. Zvednu se od svého stolu ve sborovně, popadnu potřebné věci jako je Chemie : příručka učitele. Svižným krokem se přes dlouhou chodbu dostanu ke dveřím třídy, ve které budu učit. Slyším jak na sebe děti pokřikují, hučí, házejí křídami a podobně. Povzdychnu si a vezmu za kliku. Nahodím chladný výraz a vejdu. Třída se uklidní, občas uslyším nějaké to zašeptání nebo šust dopadajícího dopisu. Dojdu k učitelskému stolu a otočím se čelem k třídě. Očima procházím třídu a hledám jedinou osobu. Mého brášku. Sasukeho. Najdu ho sedět v poslední lavici. Změnil se. A to dost. ,,Dobrý den," začnu ,,jmenuji se Uchiha Itachi a budu vás mít na chemii, pochopitelně." pronesu a na tabuli napíši své jméno. ,,Posaďte se." zamumlám a sám se posadím na pohodlnou židli.
,,Jelikož vás neznám a vy tu nemáte zasedací pořádek, tak se mi představíte. Postupně, po lavicích." řeknu klidným hlasem.
,,Proč?" ozve se odněkud zezadu. Pousměji se. Jak stupidní otázka.
,,Nechci vás oslovovat stylem : ,,Ty v tom černém...", takže začněte." kývnu bradou na růžovlasou dívku v první lavici. Všichni se představili naposledy Kimimaro, teď už zbývá jen můj bráška.
To snad není... Itachi? Uchiha? ....
"Sasuke Uchiha." pronesu z co nejklidnější tváří i když bych nejradši došel až k němu a jednu mu vrazil. Rozhostilo se ticho. Prolomil ho až Itachi se slovy "Nalistujte si stranu 48 a vypracujte všechny rovnice." Ovšem, že to neudělám. Jak se sem dostal? Není to naschvál? Proč se sem vracel? Je to už devět let, co od nás odešel. Byl to úžasný bráška. Co se pamatuju, tak si se mnou vždycky hrával, i když se měl učit, nebo tak. Ale pak odešel a rodiče mi neřekli proč, doufal sem, že se vrátí. Jednoho večera sem ale slyšel říkat otce něco ošklivého. Zřekl se vlastního syna. Když sem se ptal mamky proč, řekla, že Itachi provedl něco moc moc ošklivého. Od té doby ho nenávidím. Nejen za to, co nevím co udělal. ale i za to, že nikdy o sobě nedal vědět. Ani mě, ani někomu jinému. Musím ho brát jako učitele, né jako bratra, ale ta myšlenka, že jsme bratři mi visí v hlavě jako velká cedule na špagátku. Je. To. Můj. Učitel. Né. Bratr!!! Do háje a zrovna chemii mě musí učit? Když už mě učit musí, tak by měl něco co zvládám. Nechci před ním vypadat jako úplnej mamla. Ale na druhou stranu ... kterej předmět v pohodě zvládám? Možná tak tělocvik, ale jak tak koukám na jeho vypracované tělo, tak v tom bych triumfovat nemohl. Počkat?! O čem sem to právě přemýšlel?! To bylo jenom chlapské uznání! NE! Mele úplný blbosti..... To se nedá poslouchat. Né že by byl náš bývalý učitel lepší, ale mít na chemii vlastního bratra, kterýho ke všemu od srdce nenávidím, je peklo.
Ach jo. To jsem si zase vybral třídu. Kdyby v ní nebyl Sasuke vůbec tady neučím. Tahle třída je hloupá a navíc ještě drzá.
"Nalistujte si v pracovním sešitě stranu 69-" nedořekl jsem to, jelikož z onoho čísla měli všichni srandu. Počkal jsem si až je smích přejde.
"A udělejte cvičení 6, 7, 8, 9. 10 a 11 máte za domácí úkol." pokračoval jsem. Začal jsem kontrolovat po lavicích jestli mají všichni splněno předchozí zadání. Jak se zdá všichni pracují a vypracovali předešlé zadání. No však tuto myšlenku hned beru zpět když dojdu k lavici, ve které sedí můj bratr. Sešit nikde tudíž ani vypracované úlohy nikde.
,,Pane Uchiho," začnu a skloním se k němu. "Kde máte sešit?"
"Nemám. Jestli nejste slepej, tak byste si toho mohl všimnout."
"Nejste náhodou tak trochu drzý?" nadzvednu obočí.
"Možná. Né víc jak na ostatní kantory." Povzdychnu si.
"Zůstanete po škole a doděláte si to co vám chybí."
"Proč?"
"Protože jsem to řekl." můj hlas zní chladně. Když mluvím, dýchám na jeho krk. Jsem mu tak blízko, že cítím jeho vůni. "To je teda argument." .. Ta blízkost, cítím jeho dech na krku. Ošiju se. Cítím zvláštní vůni. Voní jako posledně ... naposledy co jsem byl s ním. Ignoruji jeho komentář a narovnám se. Hned na to zazvoní. Žáci ze svých lavic vystřelí a ani neutrousí suché "Naschle.". Zavrtím hlavou a přejdu ke svému stolu, otevřu desky a najdu v nich volný sešit. Vrátím se zpátky k Sasukemu a sešit mu na lavici položím.
"Dlužíte mi 12,- Kč." usměju se škodolibě.
Hrábnu do kapsy a vytáhnu nějaké drobné. Předložím je Itachimu na stůl.
"Tím, že mi dáš prázdný sešit nezměníš to, že já v hodinách pracovat nebudu. Nevím co s tím chceš dělat, ale jedno je jisté. Nic s tím nezmůžeš, bráško." samolibě se ušklíbnu, popadnu sešit a vypadnu ze třídy, než si Itachi v hlavě urovná, co sem právě řekl.
Bráško? On mi řekl bráško? Vím, že to nemyslel doslova, ale i tak. Mám chuť se za ním rozeběhnout, ale vykašlu se na to. Stejně za ním přijdu k němu domů. Nenechám takového blázna samotného.
Připojím se k partě kluků v čele s Kimimarem a snažím se splynout s davem, kdyby se náhodou za mnou vydal. Bez povšimnutí ukradnu Kimimarovi z tašky placatku a loknu si toho silného alkoholu, co tam vždy nosí. Vrátím ji nepozorovaně zpět. Tohle budu muset doma zapít.
***
Ještě že mám pod postelý tajnou zásobu. Vytáhnu první flašku co po hmatu najdu. Zelená? No co, vystačím si s tím. Odšroubuju zátku a pořádně si loknu. Znovu zvednu flašku, piju, ale najednou zazvoní zvonek u dveří. S poloprázdnou flaškou seběhnu ke dveřím. Otevřu je. "Itachi! Co tu děláš?"
Super :)
Jen tak dále.