Býti šťastným..

28. října 2013 v 10:57 | Sky |  Jednorázové
Je to jednorázovka - ale alespoň je dlouhá. Napsala jsem ji pro Seyu na přání. Takže na pár Shika|Naru. Snad se to vyvedlo. Žádná prasárna tam není. (; - KOMENTUJTE.. -.-

,,A-ale Tsunade - sama!" vykřikla udiveným hlasem Shizune se seletem Ton-ton v náručí.
,,Už jsem řekla." Hokage zkřížila ruce na prsou a arogantně zavřela oči. Nemohla zapomenout také na samolibí úsměv.
,,Takže asi budu muset ty blbí papíry přinést." povzdechla si černovlasá a aniž by vyčkávala na odpověď prostě zmizela za dveřmi. Hned po tom co dveře do kanceláře za sebou zavřela, málem se srazila s Narutem.
,,Promiň Naruto." pískla a běžela rychle po chodbě spolu se seletem od něho dál. Blonďák se jen nechápavě podíval a pak otevřel dveře jenž vedli do kanceláře.
,,Bábi Tsunade co zase chcete?" zamračil se a zkřížil ruce na prsou. Blondýna otevřela oči a podívala se na genina před sebou. ,,Tak řekněte krucinál už něco?!" rozkřikl se a rozhodil rukama.
,,Uklidni se." řekla kupodivu klidným hlasem a hned pokračovala: ,,Bývalí tým 10 nyní tým Shikamaru se dlouhou dobu neozvali ač dostali téměř lehkou misi která je splnitelná za jeden až dva dny tak ji plní už čtvrtý den, pokud tedy ještě žijí." při končení věty se jí ztišil hlas. Uzumaki vytřeštil oči.
,,Ja-jak jako? To jsou nezvěstný?" vychrlil na ni.
,,To je dost silné slovo, ale nevadí. Pošlu Tě jako jediného za nimi. Nechci tam posílat moc lidí, protože teď jsou potřebný na jiných frontách."
,,Dobře, tak mi vysvětlete misi."
,,Úkol je prostý dostat se do Orochimarovi skrýše a vzít tam nějaké staré svitky co nám ten slizký had ukradl před několika lety. Ovšem vede tam jen jediná cesta a to přes les. Víš, že v lese žije dost podivných zvířat a plodů některé věci umí i svádět. Proto si dávej pozor. To je celé."
* * *
Naruto už dávno vkročil do lesa stále se zabořeným pohledem do země. Nemohl stále přijít na to, proč se Shikamarova družina nevrací, jeho inteligence je hodná jounina dokonce i kageho, tak proč? Otázek měl vždycky tolik a na některé nenašel ani odpověď.
Brzy uslyšel křik Ino. Nejdřív si myslel, že se mu něco zdálo, ale poté se rozeběhl tím směrem a opravdu. Ino tam ležela před mohutným kancem který měl jizvu přes levé oko tudíž byl na oné oko slepý. Jeho zuřivost byla hned rozpoznat. Díky přední noze která pomocí kopyta začala dělat rýhy v zemi. Připravoval se na útok. Uzumaki neváhal a běžel pro blondýnu. ,,INO!" křikl na ni a poklekl k ní. ,,Běž!"
,,Já nemůžu. Mám zlomenou nohu." zasípala. Lil z ní pot jak byla napjatá a očekávala každou chvíli smrtelnou ránu. Naruto ji vzal do náruče a v rychlosti utekl. Kanec sice vyběhl za nimi, ale nemohl šplhat po stromech a s jedním okem také nebylo snadné koukat po okolí. Nakonec mu oba pláchli.
,,Naruto, kde ses tu vzal?" najednou došlo blondýně, že vlastně blonďák tu nemá svým způsobem nic dělat. Musela se zeptat.
,,Přišel jsem vám na pomoc. Shikamaru se už druhý den neozval a navíc máte také o dva dny zpoždění." téměř to zavrčel. ,,A kde jsou vlastně ostatky?"
,,Mhm. No víš, kluci se otrávili jednou rostlinou a teď jsou v hlubokém spánku. Nemohu je probudit." po smutnila Yamanako a ukázala směrem kde našli útočiště, protože Narutovi oči to prostě vyžadovali.
Blonďák skočil z větve na zem a rovnou si to rychlím tempem zamířil pod skalní sesuv který tvořil jeskyni. ,,Shikamaru, Chouji!" vykřikl náhle Naruto, když se octl na začátku jeskyně. Položil Ino na zem a rozeběhl se ke klukům. Začal s nimi mávat a volat na ně. Nic. Bylo slyšet jen jeho neúnavné volání.
,,Otrávila je ta rostlina, musela jsem najít tuhle rostlinu - protilék." vytáhla z látkového váčku jakousi roslinu s modrým květem. Naruto ji ihned hrubě vzal a začal s ní mávat na hlavami kluků.
,,No tak!" stále nic. Uzumaki upustil květinu a zhroutil se. Začali mu slzet oči.
,,Asi potřebují polibek."
,,Jak jako?" vytřeštil oči blonďák.
,,Každý se z otravy probudí polibkem není to tak v pohádkách?"
,,Takže to si mám zahrát na šípkovou Růženku?" probodl Yamanaku pohledem a ta jen kývla. Naruto polkl a sehnul se k Shikamarovým ústům. Políbil jej. Nebylo to krátké nýbrž jemu se ty rty zalíbili. Kousl černovlasého do spodního rtu. Vzrušovalo ho to. Ino se plazila k Choujimu a políbila ho jen krátce zatímco Naruto byl stále svými rty přisátý na těch Shikamarových.
,,Naruto myslím, že už to stačí." šeptla Yamanaka a Uzumaki najednou přestal. Zhluboka dýchal. Musel popadnout dech. Bylo mu to tak příjemné až do doby, kdy to přestalo. Proč to neudělal už dříve? Mohl si to užívat dříve a k tomu i osamotě! Proč jen musel být takhle hloupý a udělat to teprve teď?
Najednou zahlédl černé oči které se zabodávali do těch jeho. Shikamaru byl vzhůru. Zdálo se, že ještě nevidí ostře nýbrž rozmazaně, pomalu se posadil za pomoci Naruta. Hned co se vzpamatoval vykřikl nechápavě: ,,Naruto?! Co tu děláš? Jak... Jak si nás našel... a..." Blonďák přiložil na Narovi rty prst a naznačil tím ať je zticha. Byl v šoku. Jak to, že je Uzumaki takto milý? A co to bylo za tu příjemnou chuť a vůni před chvílí? Byl to snad onen kluk co před ním stojí? Ne, nemohl být. I když možnost tu je. Ihned tu myšlenku zahnal a upřel pohled na právě probírajícího se Akamichiho. ,,Chouji jsi v pořádku?" zamumlal, ale snažil se aby ho šlo slyšet.
,,Ano jsem a ty Shikamaru?" posadil se a podíval na Ino která brečela. Nejspíše radostí. Hnědovlasý jí pohladil po blonďatých vlasech.
,,Taky jsem v pořádku, naštěstí." prohodil zase pohled na Naruta, svýma očima mu naznačoval ty otázky již zmiňované, ale Uzumaki na to kupodivu stále nechtěl odpovědět.

Když už slunce pomalu zapadalo a tma převzala vládu nad nebem tak se lesem a jeskyní ozýval praskot dřeva. Kouř stoupal vzhůru a karmínové plameny hřáli své tvůrce. Na dvou kládách byli usazeni bývalí tým 10 a Uzumaki. Shikamaru seděl vedle Naruta a Chouji vedle Ino. Všichni byli ticho a své pohledy měli zabodnuté v jádru ohně. Brzy to trapné ticho přerušil Chouji. ,,Půjdu si už lehnout." prohlásil a vstal. Hned za ním se rozhodla i Ino se uložit ke spánku. Přeci jenom zítra se brzo vstává.
Dnes měl mít hlídku Shikamaru a Narutovi se to ohromě hodilo. Chtěl s ním být. Poté co ochutnal jeho rty, s ním prostě musel být. ,,Ehm, Naruto?" promluvil na svého kamaráda černovlasý.
,,Ano?" podíval se na něho a čekal, že z něho vypadne něco jako: ,,Pojď blíž." ale nikterak řekl pouhé "ale nic". Což blonďáčka trochu zamrzelo a kupodivu si toho černovlasý všiml a přisedl si blíže ke svému kamarádovi. Uzumaki se hned začal červenat.
,,Byli to tvé rty?" začal znovu řeč Nara.
,,A-ano byli." sklopil pohled a očima propaloval zem. Shikamaru se nad tím podivil, ale až tak moc ho to nepřekvapilo. Navíc byl také moc rád, že je teď s Narutem. Může si s ním dělat co chce, je jen jeho!
,,Umíš dobře líbat." zašeptal Nara.
,,A-aha tak děkuji, ale holka by Tě políbila lépe než-li já." začal se podceňovat v doufajíc, že mu černovlasý ukáže svou citlivou stránku a povedlo se. Shikamaru si za něho sedl a objal ho.
,,Pro mě jsi opravdu skvělý Naru-chan." usmál se a kousl ho do krku. Blonďák sykl, ale nevykřikl. Nemohl si to dovolit, přeci jenom tu nebyli sami. Ucítil černovlasého ruku na svém hrudníku, zděsil se, ale zároveň ho to vzrušovalo. ,,Tak co, uděláme si skvělou noc?" usmál se a kousl ho hrubě do ucha. Naruto tlumeně zasténal.
,,D-dobře." nechtěl odporovat, protože se mu to líbilo.
* * *
Druhý den ráno byl jak Shikamaru tak Naruto vzhůru. Skončili úplně nazí u klád. Naštěstí Ino a Chouji ještě spali a tak ten nepořádek jako sperma vyčistili vodou z nedaleké řeky kde se i umyli. Nikdo při tom ani nepromluvil. Po té noci byli dost unavení a bolel je snad každý sval v těle. Ovšem nemohl ani jeden zapřít fakt, že to byl úžasná a vzrušující noc.
,,Um, dobré ráno." prohlásila Ino, která si mnula oko. Už mohla ostřeji rozeznat kde se nacházejí Nara s Uzumakim.
,,Ahoj Ino. Měli bychom konečně vyrazit. Vzbuďte někdo Choujiho."
,,Nejsi nějaký jiný Naruto? Proč tak spěcháš?" okřikl ho černovlasý na protahujícího se blonďáka.
,,Nějaký problém? Já byl ten kdo vás zachránil a ten který vám přišel na pomoc. Takže ať už vyrážíme." probodl pohledem všechny a ani si své chování neuvědomoval.
,,No jo pane vedoucí." zamumlal Nara a stoupl si k jeho boku. Ino probudila hrubě Choujiho a v rychlosti sklidili své věci. Všichni už byli připraveni a mohlo se vyrazit na už kratší cestu do Orochimarovi skrýše pro svitky. Splnění mise záleží hlavně na spolupráci. Shikamaru a Naruto byli celou cestu zamlklí a pohledy byli zamračené mezi nimi se nemotorně procházela Ino. Nechtěla od nikoho nic schytat a už vůbec ne se s nimi hádat přesto je pro jistotu držela odděleně.
Zastavili se u v chodu. Byla to jeskyně ve tvaru bílého stočeného hada. Vchod byl široký a velký. Nad ním se tyčila hlava onoho bílého hada. Už byl téměř celý zarostlý mechem a různými bylinami. Neváhali a všichni tam vtrhli. Ihned začali hledat místnost kde jsou ony svitky. Rozdělili se. Nara jako obvykle s Uzumakim. Mluvili jen, když bylo potřeba jinak ne.
Otevírali opatrně jednu místnost po druhé. Až Naruto narazil přímo na tu pravou. Ale to ještě sám nevěděl. Nakoukl. Nikde nikdo a tak šel potichu dovnitř, o něco zakopl. Strachoval se co zase udělal špatně, ale nic nepřicházelo. Žádná past, nic. Rozhodl se jít tedy dál. Konečně našel to co hledat. Zašklebil se při pohledu na sklenice s různými orgány, ale rychle hmátl pro dva svitky a vyrazil ven za Shikamarem, stojící stále ve dveřích a on se usmíval!
,,Pojď honem Naru!" potichu ho povzbudil. Uzumaki byl šťastný. Uvědomil si vlastně, že nemusel už nic tajit, když je s Narou sám. Ale v jediné vteřině se vše změnilo. Dveře se s vrzáním okamžitě zavřeli. Naruto do nich začal bušit. Shikamaru za nimi byl také velmi vystrašený a nevěděl co se to děje.
Uzumakiho čekalo nemilé překvapení. V oné místnosti se objevil hadí muž i se svým žákem. ,,Sasuke!" vykřikl. Na druhé straně dveří chytl Shikamara šok snažil se dveře vyrvat, ale nešlo to. Museli být pod vlivem jutsu.
,,Naruto-kun, jsi jako vždycky tak neopatrný." Uchechtl se skřehotavým hlasem Orochimaru a Sasuke zmizel jako by to byla iluze. Bohužel iluze to být nemohla neboť Orochimaru mu dal nějaké znamení ruky.
,,Vrať mi ty svitky hochu." nastavoval s klidným úsměvem na rtech ruku hadí muž.
,,Nikdy!" rozkřikl se a v tu chvíli se začalo vše bortit. Strop najednou praskal a kusy kamenů se začali lámat.
,,Jak myslíš." ušklíbl se černovlasý a zmizel. Naruto ihned vyrazil dveře. Teď už nedrželi pod vlivem jutsu. Chytl černovlasého za ruku a běžel jak nejrychleji to šlo. Černovlasému už zjevně docházeli síly a zpomaloval. Díky tomu, že má v sobě blonďák Kuramu má stále dostatek síly. Uslyšeli Inin křik. Uzumaki podal Narovi svitky. ,,Běž jak nejrychleji dokážeš, prosím jdi stále dopředu, za chvíli bude cesta ven." v rychlosti řekl a rozeběhl se opačným směrem.
,,Naruto!" křikl Shikamaru s vlhkýma očima. ,,Doufám, že všechny venku uvidím." zašeptal a také se rozeběhl vstříc světlu.
Uzumaki rychle odhodil Ino pryč od sesuvu a sám v něm zůstal. Yamanaka utíkala pryč. Nechala tam blonďáčka na pospas kamenům.
Nara ztěžka venku oddechoval. Předklonil se, protože ho děsně píchalo v hrudi. Vedle něho Chouji už se rovnou po zemi válel jak byl vyčerpaný. Za chvíli i Ino přiběhla, lapala po dechu.
Sídlo se už uklidnilo. Zbyly z něj jenom trosky. I oblaka prachu se usadila. Černovlasý, se podíval okolo sebe. Naruto nikde. ,,Kde je Naruto?" zeptal se Ino. Ale odpovědi se mu nedopřálo. ,,Tak kde je?!" vykřikl.
Blondýna se narovnala a zavrtěla hlavou.
,,Ne, to není možný." vytřeštil oči. ,,Ne, to nemůže být pravda. NARUTO!!" hlasitě vykřikl a šel hledat mezi trosky. Brzy zahlédl kapičky krve které vedou k jednomu s kamenů. Ten kámen byl probodnut ještě železnou tyčí. Nara neváhal a kámen odvalil. Nemohl uvěřit tomu, čemu se jeho oči dopřáli pohledu. ,,Na-naruto." sykl a podlomili se mu kolena. Uzumaki tam ležel na zádech s tyčí v těle. Krev se řinula z jeho rány a pod ním se tvořila krvavá kaluž která se postupně vsakovala do jeho oblečení. Ještě dýchal, ale trhaně. Srdce mu někdy vynechávalo jeden úder.
,,Promiň Naruto. Kdybych nebyl takový sobec!" praštil pěstí do země a z očí mu vytryskli slzy. Brečel. Blonďákovi z tváře stékali kapky slz které Shikamaru nemohl zastavit.
,,Shi-shikamaru." šeptl. Nara se na něj rychle podíval. ,,Nebreč prosím. Konečně jsem šťastný." řekl trhaně a usmál se. ,,Jsem šťastný, že jsem Tě mohl zachránit." nepřestával se smát.
Jeho srdce utichlo a oči mu pohasli do šedé barvy. Zemřel s úsměvem na rtech a s vědomím, že zachránil svého přítele, kterého si tolik vážil. On byl vlastně prvním kamarádem kterého potkal. Teď mu to oplatil a nemohl toho litovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seiya Seiya | Web | 29. října 2013 v 8:49 | Reagovat

Nebudu brečet, nebudu brečet... *Nepovedlo se.*
To je tak strašně krásný. *Culí se jak idiot.* Velmi nápadité, co se týče té rostliny a sesuvu kamení. A ten vztah je úžasně popsanej, není to takoví to klasický - uvědoměj si, že se milujou a žijí spolu šťastně až do smrti. To se mi líbí. Fakt že jo, děkuju moc za tak nádhernou povídku. Vytisknu si ji (ale budu ji muset schovat, kdyby na tohle přišli rodiče...) :) Arigato ještě jednou.

2 Sky Sky | Web | 29. října 2013 v 15:40 | Reagovat

[1]: Nz.. jsem ráda, že se líbí. (:

3 Chika Chika | Web | 29. října 2013 v 16:05 | Reagovat

Bravo! Bravo! Very good, very good! *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama