close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Don't touch - 1

20. října 2013 v 2:17 | Chika |  Don't Touch
Sasuke

"Sasuke!!" slyším křičet bratra. Zívnu a líně pozoruji mouchu, která lítá těsně u stropu. Měl bych vstát a jít dolů za Itachim, ale mě se nechce. Itachi je po smrti rodičů hrozný. Nedá se to s ním vydržet. Pořád mi něco zakazuje a mimo to pořád na mě divně civí. Oklepu se při vzpomínce na včerejšek, kdy na mě civěl jak na Boží zjevení když jsem se převlékal.


"Sasuke, nechtěj abych šel nahoru!" vyhrožuje mi Itachi křikem. Vzdychnu a vylezu z postele. Přejdu ke skříni a vyhrabu černé jeany a bílou košili. Obléknu se a otráveně se vydám za 'bratříčkem'. Bývávaly doby, kdy jsem ho měl moc moc rád a dával jsem mu to najevo. Ale teď...
Otráveně vejdu do kuchyně, kde Itachi připravuje snídani. Posadím se ke stolu a položím před sebe ruce, na které si položím hlavu.
"Trochu života do toho umírání." rýpne si do mě Itachi když vedle mě pokládá talíř se snídaní. Mám chuť poslat ho tam kde světlo nesvítí, ale kousnu se do jazyka a dám se do míchaných vajec. Snad jediné co Itachi umí, bez toho aby to zkazil. Musím se naučit vařit, nebo s ním pojdu hlady.
Když dojím zvednu se od stolu a odejdu do koupelny, bez toho abych Itachimu věnoval jediný pohled. V koupelně spáchám hygienu a upravím si vlasy. Podívám se do zrcadla. Mám kruhy pod očima...už týden jsem pořádně nespal, pořád brečím kvůli rodičům. Ale to Itachi neví, protože se snažím vzlykat co nejtišeji, opravdu nepotřebuji aby si o mně myslel jaký jsem slaboch.
Vyjdu z koupelny a zámířím do svého pokoje, kde si vezmu tašku do školy a vrátím se dolů, projdu kolem kuchyně a mířím si to rovnou k hlavním dveřím, když v tom do někoho narazím. Samozřejmě do koho jiného než do Itachiho. Lehce couvnu, protože náraz do jeho hrudi byl docela silný.
"Kam tolik spěcháš?" zavrčí na mě. Odfrknu si.
"Kam asi! Do školy, za chvíli mi jede autobus, takže laskavě uhni." řeknu podrážděně.
"Ten už nestihneš, jede za 2 minuty." ušklíbne se Itachi, ale já už vybíhám z domu směr zastávka. Po chvilce už ji vidím a autobus taky. Když tam doběhnu autobusák zavírá dveře a ujíždí. Sakra! Další autobus jede až za půl hodiny. Přijdu pozdě!
Co to vidím? Auto mého bratra zastavilo na zastávce. Vykloní se z něj Itachi s úšklebkem na tváři. "Nastup si."
Nic neodpovím, jen nastoupím jsem mu celkem vděčný. Nesnáším když chodím pozdě.
Posadím se na místo spolujezdce, pohodlně se opřu a ani se neobtěžuji s pásem. Itachi na mě upře svůj onyxový pohled a já jsem nucen si ten pitomý pás zapnout. Kdybych neposlechl jeho výraz čekalo by mě peklo.
Itachi vyjede se svým snobským autem zpátky do "silnice" a upřeně hledí na cestu. Vždycky si potrpěl na bezpečnou jízdu.
Celou cestu ani jeden z nás nepromluví, autem vládne ponurá atmosféra. Když Itachi zastaví, rychle se odpoutám a otevřu dveře od auta. Vystoupím a tiše zašeptám "Díky." Musel jsem, byl jsem slušně vychovaný.
,,Nemáš zač." odpoví mi Itachi bez náznaku jakékoli emoce v hlase. "A ještě, vezmi si tyhle klíče, odpoledne nebudu doma." Hodí je po mě, ale jelikož jsou mé reflexy opožděné, klíčky dopadnou na zem. S povzdychnutím se pro ně ohnu.

*Itachi*
V rukou drtím volant, když vidím bratrův pevný zadek. Mlsně si přejedu jazykem po rtech. Jednou se neovládnu a...Můj tok úchylných myšlenek přeruší Sasuke. "Čau." řekne a za chvíli už mizí v budově školy. Vzdychnu.
Vím, že si Sasuke myslí, že to jak se chovám dělám jen proto abych mu znepříjemnil život. Ale opak je pravdou. Miluji ho víc než cokoliv na světě. A chci ho ochránit před tou nečistotou, která na něho číhá na každém rohu. Vím, že milovat svého bratra jinak než jako rodinu taky není zrovna nejčištší, ale já to myslím vážně. Ne jako někteří, kteří ho potom co se s ním vyspí nebo najdou někoho lepšího odkopnou jako bezcennou hračku. Já bych mu nic takového neudělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | E-mail | 12. února 2014 v 11:19 | Reagovat

Tento fandom nepoznám, ale keď som prečítala prvé riadky, nemohla som sa odtrhnúť:) takže idem ďalej. Začiatok je veľmi pekný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama