Sasuke se vydal loudavým krokem k autu, jakoby šel na popravu. Otevřel dveře od auta a vlezl si do něj a dal si při tom záležet aby nevěnoval jediný pohled jeho staršímu bratru. Zabouchl dveře a hned na to jeho bratr vyjel. Šlo poznat, že je nad míru vytočený. "Nikdo nebude objímat mého brášku! Nikdo!" pomyslel si hořce. "Kromě mě."
,,Kdo to byl?" optal se Sasukeho jakoby nic. Ale Sasu věděl, že se to v něm vaří.
,,Kámoš." odpověděl jednoduše.
,,V dnešní době se 'kámoši' objímají když se loučí?" nadzvedl Itachi jedno obočí, ale pořád se díval na cestu před sebou, Sasuke se díval z okýnka.
,,Šmarjá Itachi! I kdyby jo, tobě to může být jedno! Tak jsem si našel někoho kdo mi ROZUMÍ! Toho mi snad taky zakážeš?!" neudržel se Sasuke a každé slovo doslova křičel. Štvalo ho to jak se Itachi pořád stará, hraje si na rodiče, vše mu zakazuje. Cítil se jak v kleci.
,,Jo." odpověděl Itachi a Sasukemu se v očích nebezpečně blýsklo. Podíval se na Itachiho a mlčel. Kdyby se dalo pohledem zabíjet, Ita by byl už dávno mrtvý. Itachi zajel k cestě a zastavil. Začal Sasukemu pohled opětovat, ale ne stejně jako Sasuke. Byly plné zklamání.
Upřeně na sebe chvíli hleděli, pak Sasuke pohled odvrátil. Prohrál. S bratrem se nemůže rovnat, ví to.
Itachi se pro sebe lehce ale vítězně pousmál a vyjel domů. Ani jeden z nich celo cestu nepromluvil.
,,Hej!" křikl Itachi na bratra, který šel po schodech nahoru, zřejmě fo svého pokoje.
,,Co?" Sasu se zastavil.
,,Kam si myslíš, že jdeš?!" zeptal se řečnicky. ,,Padej do kuchyně." Dodal mírně.
,,Proč?" ' Kázání si nech pro sebe.' pomyslel si Sasuke.
,,Na jídlo." odpověděl a vzdychl. Takhle konverzace ho začínala unavovat. Sasuke si odfrkl. ' Na ty tvoje vajíčka, co? Určitě. ' pomyslel si hořce.
,,Nemám hlad." řekl a šel do pokoje a nechal svého bratra stát v předsíni.
Posadil se na postel a koukal na zem před sebe. Má jít se Sasorim ven? Co když na to Itachi přijde? Co pak?
Vzdychl a vytáhl si mobil z kapsy. Vyhledal Sasoriho v kontaktech a zmáčkl zelené tlačítko pro hovor. Sasori to na druhé pípnutí zvedl.
,,Em, ahoj, tak co, jdeš?" zeptal se hned Saso.
,,Ahoj, ano jen..." odmlčel se na pár chvil ,,no nic, kde se sejdeme?"
,,Co takhle...hm..." přemýšlel ,,na konci města u toho lesa? navrhl a Sasuke se zarazil. On nechce jít do města? Hm, no co přeci jen to bude bezpečnější. Itachi by ho určitě nehledal u lesa, kdyby zjistil, že není v pokoji. Hledal by ho ve městě, ví, že nemusí lesy. Děsí ho.
,,Tak jo." souhlasil Uchiha. ,,Budu tam cca za půl hodiny, ok?"
,,Ok, zatím." rozloučil se Saso a zavěsil.
Sasuke přešel k oknu a následně jej otevřel. Nebylo to moc vysoko, ale kdyby skočil nešikovně mohl by si něco zlomit. Natáhl se k přehrávači hudby a nastavil vysokou hlasitost aby si Itachi myslel, že tu je. Pak vyskočil na okno a přikrčil se na parapetu. Zavřel oči a skočil. "Sasuke, je to blbost ale láska nezná hranic. Počkat..láska?!" pomyslel si. Dopadl na zem a zatřepal hlavou aby tyto hrůzné myšlenky zahnal. NEMILUJE Sasoriho, ještě ne.
Dopad nebyl nijak silný, takže si nic nezlomil, bolí ho z toho jenom nohy, Jashinudík. Došel tedy spíše doběhl na místo setkání. Bylo to tu celkem tmavé, i když se ještě nestmívalo. Sasori tu ještě nebyl. Čekal na něj 5 minut a stále nic. Vzdychl. Kde jen může být?
Stalo se něco, co Sasuke nečekal. Někdo mu podkopl nohy a než se stačil vzpamatoval byl svázaný, na očích měl šátek a v puse něco...co mu zabraňovalo v mluvení.
Ten kdo ho svázal si ho přehodil přes rameno jako pytel mouky a někam se s ním vydal. Trvalo to tak deset minut než se dostali do nějaké budovy, baráku nebo chaty to Sasuke nepoznal. Někdo ho posadil na chladnou zem a sundal mu šátek z očí. Konečně uviděl kdo ho svázal. Byl to šok. Před ním stál Sasori a bláznivě se usmíval. Byli v temné místnosti bez oken, byly tady všelijaké nástroje na operace.
,,Budeme si hrát, ano?" Sasori se neptal ale nařizoval. Sasuke polkl.
Kdy bude 4. díl? :33