Vesnice utichla. Jen na louce plné pomníků se ozýval pláč. Malý, krátkovlasý chlapec klečel u dvou pomníků. Byli to jeho rodiče. Měl je tak moc rád. Proč zrovna oni? Proč? Nemohl najít odpověď a kamkoliv se podíval viděl svého staršího bratra. Nenáviděl ho. Nenáviděl ho za to, co provedl. Slíbil že se pomstí. Zabije ho! To si přísahal.
Posledních pár let, se stal geninem a nakonec nukenin. Spolu s Orochimarem cestovali z jedné skrýše do druhé. Myslel si, že sílil, ne on to věděl. Chtěl být stále silnější aby ho nakonec zabil..
,,Itachi?" Podívá se na černovlasého muže který si čte knihu.
,,Ano, Deidaro?" Odpoví mu, ale nepohlédne na něj.
,,Proč čteš knihy? Pomáhá ti to být klidným nebo já to nedokážu pochopit." Sklopí hlavu Dei.
,,Odpověděl sis sám, navíc jsem zaujat detektivkami. A navíc nemám stejně co na práci. A teď mne prosím neruš." Ita si nechtěl přiznat to, že myslel na svého mladšího bratra. Poslední dobou ho trápila jedna myšlenka. Kdy ho uvidí? Chtěl ho vidět, měl ho rád i když on jeho ne. Deidara na něj jen mlčky civěl a snažil se číst s ním. Ve skrýši panovalo ticho, jen někdy zacinkala lžička, když zrovna Konan dokroužila ve svém šálku.
Kakuzu, si přepočítával peníze. Hidan si leštil kosu. Pein něco sepisoval a Tobias si dovolil lehnou na pohovku a zdřímnout si. Ostatní nebyli přítomni, protože zrovna byli někde na misi nebo ve svých pokojích. ,,Ach jo, už mě to nebaví." Přerušil to trapné ticho Pein a zmuchlal papír.
,,Jdu ven na čerství vzduch. Takže mě prosím nerušte." Pein vstal ze židle a šel pryč. Všichni na něj koukali, ale on si jich nevšímal. Pak už šlo slyšet jen zabouchnutí dveří.
,,Co to s ním zase je?" Vyhrkne vztekle Hidan a přestane si leštit kosu.
,,Drž hubu Hidane, je jenom vyčerpaný, tebe by to bavilo psát každý den papíry?!" Začala svého milovaného zrzka Konan bránit. Hidan si jen odfrkl.
Itachi zabouchl knihu, vstal z pohovky a šel po schodech nahoru. ,,Ty taky Itachi?" Podívá se na něj Dei. Ale on se ani neobtěžoval odpovědět. Věděl že se tu něco děje, není to normální aby po chvilce odešli oba. Jestli odejde někdo další je to až moc podezřelé.
Ita došel až ke dveřím kde bylo napsáno: POKOJ Č. 7 ITACHI UCHIHA. Černovlásek otevřel dveře a pak je zase zabouchl, ale až potom co byl ve svém útulném pokoji. Nerozmýšlel se dlouho a rovnou spadl na postel. Chtěl si odpočinout a jít do jiného světa než je tento. Plných snů, ale vyrušilo ho neustále klepání na jeho dveře. ,,Dále." Řekl svým otráveným hlasem. U dveří se objevil Kisame s tím že nemůže najít své krmivo pro rybičky.
,,Já nevím kde ho máš, v mém pokoji rozhodně není. Jedinou parybu kterou mám na starosti si ty. A právě jako tvůj pán ti říkám V - Y - P - A - D - N - I." Natáhl hlavu Itachi aby na svého parťáka lépe viděl.
,,Dobře, ale nemusíš být na mě hnusnej, nevím co ti zase přelítlo přes nos, ale pamatuj si, že ty rozhodně nejsi můj pán. NAZDAR." Kisa za semou zabouchl dveře a za nimi ještě litoval tomu to řekl, vlastně on na něj teď byl taky hnusnej, ale pak ho to přestalo trápit a šel do vedlejšího pokoje mladšího Tobiho.
Co jsem to za vola? Nevím co to se mnou je, ale...neudržím svou zlost vůči ostatním. Nemohu si pomoct, dělá to můj bratr, určitě. Chci se toho zbavit, ale jak? Ta otázka ho žere za živa. Brzy na to nemusel myslet neboť usnul.
***
,,Hej lidi! Nevíte co je s Itachim? Chová se no chová se jako vůl s odpuštěním." Přisedl si k Deidarovi Kisame.
,,Nevím, asi ho něco trápí." Odpověděla mu Konan.
,,Nemusí si to, ale na nás vylejvat!" Vyštěkl Kisame.
,,To nemusí no, ale nech ho už být." Konan mu stále odpovídala, ale tentokrát naposledy.
Uplynula nejméně hodina a členové Akatsuki se začali scházet u stolu kvůli večeři. Všichni už byli na svých místech, jediný kdo chyběl byl Itachi. ,,Krucinál! Kde je ten kterén! Chci se nažrat! Nemám náladu tady vysedávat do rána." Začal křičet nemilosrdným hlasem Hida.
,,Uklidni se Hidane!" Nadechl se Pein a pokračoval: ,,Kisame, běž se podívat co tam Itachi dělá." Kisame jen zavrtěl hlavou na znamení toho že tam nepůjde.
,,Fajn, půjdu tam já." Rozhodl se Tobi vstal a odešel po schodech nahoru přímo k pokoji číslo 7. ,,Itachi?" Začal ťukat na dveře. Ticho. Nečekal a otevřel si dveře sám. Ita tam ležel ve stejné poloze jako před tím. Od pohledu šlo vidět že má horečku. Tobi mu přiložil ruku na čelo aby se ujistil zda má pravdu. Bylo to tak. Začal s Itachim mávat aby se probral, nic. Tak šel namočil si ručník, Itu narovnal a přiložil mu na čelo mokrý ručník. Pak ho přikryl jenom k pasu a odešel. Sešel ze schodů dolů. ,,Vážení, Itachi na tom není zrovna nejlépe takže můžete začít jíst." Prohlásil Tobias a také si přisedl.
Všichni se dosyta najedli a pomalu odcházeli z hodovní síně do svých pokojů. Pein políbil Konan na čelo a řekl: ,,Dobrou noc." Konan mu to oplatila úsměvem a odešla. Zrzek tam ještě nějakou chvíli byl. Za všechny umyl nádobí neboť měl dnes službu. Potom si otřel pot svou rukou a šel do svého pokoje.
Svlékl se a šel do sprchy. Nechal na sebe stékat vlažnou vodu, musel se uvolnit. Když se osprchoval hodil na sebe nějaké noční oblečení a šel si lehnout do postele. Maskovaný muž vyšel na chodbu a rovnou k černovláskovy. Když otevřel dveře viděl jak stojí a pokulhává ke dveřím. ,,Nemůžeš!" Kdyby ho mladý Uchiha dřív nechytl nejspíše by spadl na zem a způsobil si další zranění. ,,Pusť, je mi fajn." Křičel na něj Ita.
,,Ne není, ihned zalez zpátky! A ať tě už venku nevidím!" Začal ho hnát zpátky do postele, neměl na výběr a tak šel zpátky si lehnout. Host vzdychl a šel si do svých peřin.
Druhý den ráno, vyšel jako první Dei se svým typickým zíváním. Dokodrcal se dolů do kuchyně a začal si vyhrabávat chleba a svou oblíbenou Nutellu. ,,Proč vstáváš tak brzy Deidaro?" Zeptá se ho Zetsu který zalévá květiny. Ale on mlčky pokračuje ve své práci.
Ostatní také přišli, všichni kromě zase Uchihy. Nasnídali se a Pein začal rozdávat mise dvou týmů. Hidan a Kakuzu museli jít do vesnice skryté v listí zjistil určité informace. Deidara a Zetsu se museli vydat do zaniklé hvězdné vesnice najít jakýsi svitek. Ostatní měli zůstat v úkrytu a Černovlásek se vydal i s tácem k Itachiho pokoji. Otevřel dveře a on tam stále ještě spal. Rozhodl se že mu jeho snídani nechá na stolu a vymění mu ručník.
Když se však vrátil s ručníkem Ita ve své posteli nebyl. A tak rychle vyběhl do chodby a začal se rozhlížet kde je. Nemohl ho najít, přejížděl očima po ostatních. Nebyl mezi nimi. Kde by jen mohl být? Nemohl přeci dojít daleko! ,,Nevíte někdo kde je Itachi?"
,,Na ošetřovně, když Konan šla zrovna rozrazil dveře a tak si ho sebou vzala." Odpověděl mu Pein. ,,Aha Díky." Tobi byl opravdu velmi jiný než dříve. Všichni se divili že se už nechová tak dětinsky.
,,Itachi!!" Zakřiší na něj Tobi. On tam leží na posteli připojený na kapačkách. Konan byla zrovna u něj. ,,Co se stalo? Proč si ho sem zavedla?" Začal na ni štěkat.
,,Dala jsem mu anestetika aby se uklidnil. Opravdu ze sebe dělá tvrďáka a nechce přijít o své image." Usmála se na něj modrovláska.
,,Aha, ale proč ho to chytlo tak náhle? Mě to mrzí. Nerad ho vidím takhle. Kdy bude zase zdraví?" Naléhal Tobias.
,,To já nevím. Možná se bude zotavovat několik dní. Nejsem zrovna nějaký skvělí medik." Sklopila zase hlavu.
,,Necháš mě s ním prosím osamotě? Rád bych si s ním promluvil."
,,Ovšem že ano." Konan mu položila ruku na rameno, nechápala ho Tobi byl vždy takový nezajímavý, ale někdy i moc zvědaví. I tak mu vyhověla. Když se dveře zabouchli, Tobi zaťal pěst a odkryl si kousíček masky. Plakal. Nerad ho viděl v takovém to stavu. Dělalo ho to nešťastným. Opovážil se mu sáhnout na vlasy a přejet po nich. Pohladil ho. ,,Itachi, mám tě rád." Řekl potichu maskovaný muž, zakryl si svou dřevěnou oranžovou masku a odešel.
Takhle to pokračovalo pořád dokola každý den za ním chodil. Ostatní se nad tím divili a kroutili hlavou. Nechápali už vůbec nic, ale pak jim to už přišlo automatické.
Deidara seběhl dolů po schodech jako kdyby ho honilo stádo a začal těžce dýchat, než někdo stačil něco říct ihned hlásil: ,,Itachi je vzhůru!" Usmál se.
Všichni se na něj podívali. Tobiho to vyvedlo z jakého si transu. Podíval se na blonďáka a šel za ním po schodech k němu. Byl z hloubi srdce rád že se probudil, chtěl mu toho tolik co říct. Třeba to, že ho......miluje." ,,Itachi?!"
Podíval se na staršího Uchihu který byl v posteli a vypadalo to, že moc dobře nevnímá. Přesto to maskovaný chlapec zkusil. ,,Jak ti je?" Zeptá se ho s tím svým hlasem. A přisedne si k němu.
,,Je mi fajn. Proč tu jsem?" Zeptá se ho kupodivu netrhaným hlasem.
,,Jsi tu díky Konan, ona tě sem odvedla a ty si potom nejméně tři dny spal." Kdyby šel Tobi vidět mohl Ita zahlédnout jak se usmívá. Řekl mu sice, že ho sem odvedla Konan, ale nedořekl to, že on se vlastně o něj staral.
,,Aha. A co ostatní? Proč si tu jediný ty?" Snaží se dostat se do lehu.
,,Ne Itachi, lež." Rozkáže mu Tobias, ale on stejně neposlechne a dál se snaží dostat se do sedu. ,,A kvůli čemu tu vlastně jsem? Mám nějakou nemoc?" Ptá se dál.
,,Měl si horečku a víc mi Konan zatajila." Podíval se jinam chlapec.
,,Aha, chápu to. Ale já už bych rád šel do svého pokoje, mohu?"
,,Podle mě ještě nemůžeš. Lež." Tobi vstane a pomalu odchází ke dveřím.
,,Ty už jdeš? Proč? Mám rád tvou společnost." Oznámí mu povzbudivě Ita.
,,Já stejně už musím jít. Jestli chceš můžu si tě vzít na starosti, byl bys v mém pokoji a já bych se o tebe staral."
,,Mě to připadá jako skvělí nápad." Usmál se Ita, ale to už byl Tobi dole a začal prosit o to aby si vzal černovláska na starosti. Konan mu to povolila jelikož jí vadilo to jeho mrmlání. Tobias se zaradoval a vyběhl zpátky nahoru. ,,Takže Itachi jdeš ke mě." Dal v ruce v bok a potom začal pomáhat Itachi se pohybovat.
Došli do Tobiho pokoje. Chlapec svého hosta hned dal na postel a on se obstaral už sám.
,,OBĚD!" Ozvalo se z hodovní síně. ,,Musím jít, ty se ani nehni!"
Mladý Uchiha už zase kráčel ze schodů rovnou ke stolu kde se už scházeli ostatní. Jako obvykle se najedli a Tobi jako hodný kluk vzal tác s jídlem a odešel zpátky nahoru ke svému Itachimu. Položil mu to rovnou na peřinu. On se stále ještě nemohl moc hýbat a tak ho musel nakrmit. Bylo by to trapné před ostatníma, ale Tobi se musel pod tou maskou smát. Když dojedl pokusil se vstát a sám si dojít do vany. Aby se mohl umýt a však i to nemohl dokázat. ,,Tobi?" Podíval se na chlapce.
,,Ano Itachi?"
,,Mohu tě o něco poprosit?"
,,No jasně o cokoliv."
,,Víš já se nemohu hýbat, bolí mě celé tělo, ale chci se jít vykoupat. Prosím umyl bys mi vlasy?" Podíval se na mladšího Uchihu.
,,No proč ne. Vlez si do vany napusť si vodu dej si pěnu a já za tebou příjdu."
Itachi si vše připravil sice ne tak úplně skvěle, protože nebyl zrovna moc zdraví, ale už začal volat Tobiho ten přišel jen ve slipech a své masce.
,,Tobi? Ty nosíš masku i do vany?" Podiví se nad tím Ita, doufal totiž v to, že konečně ho spatří bez masky, nepodařilo se.
,,No obvykle ne, ale když si tu ty, proč by ji neměl." Zasmál se Tobias a už byl ve vaně. Nalil mu šampón na vlasy a začal mu je mýt. Když už měl vše hotový zase odešel. Itachi přišel jen s ručníkem okolo pasu. ,,Asi mám věci stále ve svém pokoji."
,,Ano to zajisté máš, ale už tam být tebou nechodím nebo tě Konan zase pošle do ubytovny jménem ošetřovna. Promiň, ale budeš muset spát nahý. A navíc je večerka nemohu se potulovat chodbou." Odpoví mu chlapec.
,,Ale...no dobře." Nakonec se nechal od Tobiho překecat i když to neměl ve zvyku mu vyhovovat. Navíc se Tobi hrozně moc změnil od té chvíle co se probudil je jako vyměněný a však se mu líbí více. Ita si lehl do postele a přikryl se peřinou. ,,Počkej! Nechceš mi říct že ty spíš nahý a s maskou?!" Vyštěkl na něj vyděšený černovlásek.
,,Je to tak, neboj se přežiješ to." Dořekl to a lehl si k Itachimu.
To určitě. Jsem jen pod jednou velkou peřinou a v jedné posteli a navíc nahý. Dost mi to leze na nervy, ale když jsem viděl jeho tělo, líbilo se mi. Ale na kluky nejsem. Řekne si sám pro sebe Ita a začne se dívat v noční tmě na mladšího Uchihu. Ten byl jen o kousíček od něj. Ita to nevydržel a chytl mu ruku. Usmíval se na něj. Nechtěl, ale něco ho nutilo. ,,Udělej to, mě to vadit nebude spíše naopak." Zašeptá na něj Tobi.
Černovlásek překlopí mladšího Uchihu na záda a sám se překlopí s ním, ale kouká na něj ze shora. Odkryje mu kousek masky. Tobi se trošičku vzpíral bolelo ho to jak na něj tlačil svou hrudí. Uklidnil se až poté co se Itachiho rty dotkly těch jeho. Začervenal se a pak se mu poddal. Itachi si začal mapovat jeho tělo. Nepřekročil mez.
Černovlásek zjistil, že na kluky opravdu je a k tomu miluje svého kamaráda. Bylo to divné, ale pro něj to bylo jako když dítě dostane novou hračku. Najednou sebou Tobi cukl. Protože Ita udělal to co si slíbil že neudělá. Přiblížil se až moc blízko k jeho rozkroku.
Ihned přestal, zvolili tedy úplně jinou polohu. Posadili se.
Itachi začal zase vášnivě líbat svého ukeho. Párkrát ho kousl do jazyku svými zuby. Své ruce přitiskl na jeho záda. Začal mu do nich zarývat nehty. Stékalo mu jen málo krve, ale bolelo to. ,,Itachi to bolí!" Sykl černovlásek. A starší Uchiha svou vášeň zklidnil.
Tobi byl už velmi unavený a tak ho Itachi položil na postel a sám si lehl vedle něj. Obejmul ho a řekl: ,,Dobrou noc Tobi." Vzdychl si.
Když se mladý Uchiha probudil a odkryl peřinu uviděl sperma jak se lepí na jeho povlečení. Věděl že to tu noc přepískli, ale jemu se to líbilo. Po stehnech cítil lepkavou tekutinu a tak se šel osprchovat vlažnou vodou.
Když se vrátil k posteli, byl už oblečený do čistého a suchého oblečení. Itaci už v posteli seděl a začal se protahovat. ,,Dobré ráno Itachi, půjdu ti pro snídani."
Ita toho hned využil a šel se umýt. Když se Tobias vrátil měl jak jeho oblečení tak snídani. ,,Tady to máš, dobré chutnání!"
,,Děkuji ti Tobi, jsi opravdu moc hodný."
,,No, Konan říkala že by ses měl taky trochu více hýbat takže jakmile se najíš, oblíkneš a já vyměním povlečením můžeme jít na procházku."
,,To je dobrý nápad Tobi."
Kluci udělali vše jak plánovali a nakonec došli ven na čerství vzduch ,,Itachi?"Osloví ho Tobi a on se na něj podívá. ,,Je pěkné být zase na čerstvém vzduchu nebo ne?"
,,Máš pravdu Tobi, půjdeme." Ita mu podal ruku a on ji bez váhání přijal, šli a drželi se za ruce. Chodili lesem a nakonec se zastavili na lavičce. ,,Itachi, máš svolení mi sundat masku." Podíval se do země sklesle Tobi.
,,Ne to nemohu udělat." Řekl ještě stále udivený Ita.
,,Můžeš to udělat teď nebo nikdy."
,,Černovlásek nejprve váhal, ale potom na masku sáhl a potom ji opatrně sundal." Byl překvapen když znal jeho pravou tvář. Znal ji až moc dobře. Tuto tvář si pamatoval..masku upustil na zem.