Smečka - 3.kapitola

20. října 2013 v 2:08 | Chika |  Smečka
Ryuu

Probudím se na zemi. Okolo mě jsou v kruhu rozestaveny svíčky. Posadím se, ale hned na to zase ležím na studené zemi, donutí mě k tomu palčivá bolest, která "přichází" od zadní části mého těla. Cítím jak mi něco teče po stehnu, lýtku a následně odkapává na zem. Zděšeně na tu tekutiny sáhnu a a ruku si dám před obličej. Ta tekutina je krev. Zděšeně zatajím dech. Pomalu mi začne docházet, co se stalo. Byl jsem znásilněný! A ještě k tomu při nějakém rituálu.


Uslyším odemykání dveří a následně jejich zaskřípání. Do místnosti vejde vysoký chlap s červenými vlasy a zelenými oči. Na sobě má černé, uplné triko a černé jeany. Dojde ke mně a klekne si. Instinktivě se přikrčím a zavřu oči když ke mně natáhne ruku, v očekávání že mě uhodí. Ale to se nestalo. Místo uhození přišlo pohlazení. Dlouhé a příjemné pohlazení po mích černých vlasech. Pomalu otevřu oči. Ten chlap se usmívá.
"K-Kdo jste?" vykoktám ze sebe. Muž si mě přitáhne do náruče. Vyjeknu, nečekal jsem to. "Jmenuji se Daisuki a jsem tvůj strážce." odpoví mi zatím co vycházíme z té tmavé místnosti. Procházíme jakýmsi tunelem, pak vyjdeme schody, Daisuki otevře dveře a objevíme se v normálním domě. Dřív než vejdeme do obývacího pokoje, uvidím mého bratra a Rikua jak vychází schody do druhého patra domu. Co ty tu sakra dělají?
Daisuki mě položí do křesla já syknu bolestí a Daisuki začne chodit sem a tam. Já ho jen udiveně pozoruji a stále jsem vyjukaný z toho co mi řekl. Z toho že je můj strážce. Moc jsem ty jeho slova nepobral, ale tak nějak cítím že to změní můj život.
"Strážce?" optám se jednotvárně a tiše jako kdybych čekal, že se na mě rozlobí. Daisuki se zastaví v půli kroku a upřeně se na mě zahledí. Polknu. Daisuki vzdychne.
"Jsem tvůj strážce, protože když jsem tě "znásilnil, tak......-" Daisuki nedopoví větu, protože já jsem vykřikl : "Cože?! To jsi byl ty?"
"Byl.." přitaká Daisuki s ledovým klidem, až mě zamrazí. Znovu polknu. Tentokrát dost hlasitě. Mám chuť se teď na něj rozkřičet, ale nic. Jen nehnutě sedím. Mám na jazyku všelijaká sprostá slova, ale zase nic. Určitě jde vidět můj nepokoj v hlavě.
"Už ,můžu pokračovat?" optá se mě a zvedne jedn obočí. Přikývnu.
"Když jsem tě znásilnil, tak si se začal měnit. Budeš měnič. A já jako tvůj strážce tě budu muset ochraňovat před lidmi a stvořeními co tě chtějí mít pro sebe, chápeš?" vysvětlí mi. Kývnu i když jsem to slovo měnič moc nepobral.
"To jako...že se budu..měnit...v.....kočku?" Kočka byla jediné zvíře, které mě v té době napadlo. Daisuki se začal smát.
"Ne, v kočku ne. Ve vlka, Ryuu, ve vlka." odpoví mi Daisuki se smíchem. Je tak hezký, když se usmívá, vlastně on je hezký i tak, ale to bych nahlas nikdy neřekl. Začnu si ho představovat bez trička.
Z mého zasnění mě vytrhne hlas, který patří Daisukimu a je nebezpečně blízko. Hned vedle mého ucha.
"Nad čím jsi přemýšlel, že jsi nevnímal?" zeptá se mě. Začnu se červenat. Tomu jako mám říct, že jsem si ho představoval nahého do půl těla? Určitě ne...
Od odpovědi mě zachrání můj bratr, který teď vešel do pokoje společně s Rikuem, který ho drží kolem pasu. Vytřeštím na ně oči...
"Co vy dva tady?! A co vůbec...proč tě..drží..to ne!" zaječím když mi to dojde. To nemůže být pravda...můj bratr chodí s Rikuem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama