Mám tady pro vás svou první dílovou povídku. Už jí mám rozepsanou celkem dlouho - tzn. už mám kolem 5ti dílů, ale budu přidávat další díly jenom občas, nebo pokud bude zájem. Né vždy mám totiž náladu psát zrovna tuhle povídku, protože patří příběhem mezi složitější -,- . Za každé hodnocení jsem vám velice vděčná ;).
Pairing: SasuNaru (tento díl ;), pak se bude škála rozrůstat xD)
Upozornění: 18+ (později i víc, pač bude i nějakej ten "rejp" ;D)
Naruto
Na obloze se míhá barva přes barvu. Rána za ránou prostupuje celou Konohou. Slyším řev novoročních opilců. Ze všech opilců jsou mi tihle nejvíc proti srsti. Ale tentokrát si jich nevšímám. Mám teď oči jen pro jednoho. No oči, mám je zavřené. Cítím jeho jemné rty na svých a jak se pomalu a něžně dobývá jazykem do mých úst. Jemně mi zkousne spodní ret a několikrát ho políbí. Pomalu se přesune ze rtů na krk. Občas ho lehce zkousne, následně místo zasype něžnými polibky. Z úst mi vychází tichý stén. Je to krásné. Vískám ho v jeho uhlovitě černých vlasech. Jsou jemné a nádherně voní. Ta vůně mi připomíná oceán, moře, tropický ráj. Zasténám. Znovu se přesunul na to nejcitlivější místečko na mém krku. Chvíli ho laská. Pomalu se přesune o něco výš a olízne můj ušní lalůček, který následně lehce zkousne. Znovu zasténám a přitáhnu si ho k ústům. Už to déle nevydržím. Chci víc. I přes můj nesouhlasný výraz se ode mne odtáhne. Podívá se na mne svýma onixovýma očima a sladce se usměje. Pevně mě k sobě přitiskne. "Miluju tě Naruto." "Já tebe taky Sasuke."
Sasuke
On je tak úžasný. Popadnu ho do náruče a odnesu na postel. Položím ho a obkročmo si na něj sednu. Přímo na jeho klín. Slyším, jak zasténal. Vždycky mě na něm fascinovalo, jak málo stačí k jeho vzrušení. Tak je pro mě blaho přivést ho do ráje. Což na rozdíl od "jenom" vzrušení trvá docela dlouho. Jsem vytrvalý a vždycky ho dovedu k vrcholu blaha. Sice se nemusím extra snažit, ale trvá to dlouho. Dnes to ale chci mít rychle za sebou. Ze všeho toho alkoholu a rámusu mě hrozně bolí hlava. Sehnu se k němu. Jazykem mu přejedu po krku a jeden za druhým mu rty rozepínám knoflíčky od košile. Sakra, nechci, aby si ničeho všimnul, ale dneska mi to de o dost pomaleji než obvykle. To bude tím alkoholem. Dyť jsme jenom my dva vypili 2 láhve vína a 1 a půl láhve šampaňského. A musím se ostudně přiznat, že já toho vypil o dost víc než on. To jsem celý já. Tímhle tempem ze mne brzo bude alkoholik.
Konečně se mi povedlo mu rozepnout košili. Jazykem se pohybuju směrem k hlavě už od jeho podbřišku. Sténání už zesílilo. Než dojdu k ústům, mu rozepnu kalhoty. Stáhnu je dolů a to samé udělám s trenkama. Navlhčím dva prsty vlastními slinami a pomalu do něj proniknu. Je to zajímavý pohled na toho rozkošného Naruta, jak se svíjí přívalem slasti. Vytáhnu prsty ven a proniknu do něj něčím o dost větším. Za střízliva si vždy stěžuje, - no stěžuje, beru to jako kompliment - že je moc veliký. Teď jen slastně vzdychá. Pohybuju s jeho údem ve stejném rytmu, jako přirážím. Jeho vzdychání se stále stupňuje, cítím, že oba brzo dojdem vrcholu. Po chvilce oba vyvrcholíme a on vykřikne mé jméno. Padnu na něj pod návalem slasti a on mě hladí po zádech. Políbím ho a ještě se zrychleným dechem mu řeknu "Miluju tě." On se jen usměje. Pohladí mě po tváři a se vzdychem ze sebe vydá "Já tebe taky." Je unavený, ostatně, já taky. Za chvilku usne v mém objetí a já už usínám taky.
Naruto
Probudil jsem se, ale Sasuke už vedle mne nebyl. Místo něho na posteli ležel vzkaz "Promiň broučku, ale musel jsem do práce. Věř mi, že bych tu mnohem radši byl s tebou. Na stole jsem ti nechal snídani. Vím, že čaje nemáš rád horké, tak snad trochu vychladl. S láskou, tvůj Sasuke". Štve mě to, ale už jsem si trošku zvykl. Se Sasukem nechodím jeden den, tak bych snad mohl znát jeho zvyky. Nikdy nechodí nikam pozdě, naopak. S neochotou jsem vstal z postele, oblékl se a šel se nasnídat. Hodiny ukazovaly čtvrt na devět a čaj už byl docela chladný, - přesně tak, jak to mám rád - takže Sasuke odešel tak před třičtvrtě hodinou. Pracuje v místním hotelu, přesněji na recepci, tak ho občas chodím navštěvovat. Moje práce spíš není, než je. Nedaří se mi sehnat žádnej flek. Asi týden jsem pracoval jako číšník v jedné z nejlepších restaurací Konohy, ale pak mě šéf z mně dosud neznámého důvodu vyhodil. Asi se podívám po nějakém tom místě a pak navštívím svého Sasíka. Sasuke je skoro o rok starší než já. Je mu devatenáct let, ale díky svým rodičům mohl pracovat už dřív, nemusel chodit jen na brigádu. Mě bylo teprve před třemi měsíci osmnáct a s hledáním práce jsem měl vždycky problémy. Všichni mne pořád vidí, jako toho zbrklého spratka, co způsobuje jenom potíže. Jenže to už je dávno minulost. Přeci jenom, není mi deset.
Otevřu noviny na stránku inzerující volná pracovní místa. Jako první je tam už hodnou dobu nabízeno místo popeláře. No, měl bych začít trochu vydělávat, ale na popeláře se nesnížím. Už jen ta představa se mi dost hnusí a hlavně, co by na to asi řekl Sasuke. Pak je tu práce v květinářství. No, květiny mám rád, jsou krásné na pohled, rád je maluji i hezky voní. Ale je tu drobná maličkost, tedy né zrovna moc drobná alergie na pyly. Spousty nabídek na role v hrách, ať už menších či větších, ale já hrát neumím. Ale tohle se mi docela zamlouvá- práce v místním rozhlase. Sasíka by možná překvapilo, kdyby slyšel můj hlas v rozhlase. Vždycky mi říká, že mám krásnej hlas, kterej by lidi mohli poslouchat. Tak já to teda zkusim. Ale cestou tam se za Sasim stavim.
Sasuke
Je tu nuda. Nikdo po mě nic nechce, tak jen sedim za pultem recepce a brouzdám po internetu. Pokaždé je tu spousta varování proti tomu zvrhlému gangu. Hmm... Naruto na internet moc nechodí, tak bych mu mohl říct, co se tu děje, aby si dával trochu pozor. On je vůbec takový trošku zvláštní. Nechodí na počítač, nesleduje televizi, jenom furt něco čte, nebo maluje. Ale zase na druhou stranu, maluje hezky. Čtu dál. Jak to tak vypadá, tak tomu gangu je snad jedno, jaká traumata si ty děti ponesou do života, jak to tak vidím, tak už zneužili čtvrtinu chlapců z Konohy a nejbližšího okolí. Nechci aby Naruta do něčeho nutili, ponížili ho, nebo nějak zneužili. Dyť vypadá tak na šestnáct a né osmnáct. Myslím že bych je zabil. Opravdu ho miluju a chci pro něj jenom to nejlepší a nic zlého. Tak tohle musím zaklepta *ťuk* *ťuk* NE!!! Nic se mu nesmí stát! Budu ho ochraňovat. Já se ubráním a navíc vypadám starší než jsem. On je zásadně proti násilí a kvůli němu jsem přestal chodit na bojové sporty. Chodil jsem na všechno možné, karate, kickbox, šerm, aikido atd. A kvůli němu jsem přestal. Přestal bych pro něj dýchat. Tak moc ho miluju. Víc než sebe a všechno na světě, co je mi drahé, on je ten největší poklad mého života.
Ale co tady dělá? "Heh, čau Naruto-chan!" zamávám mu na pozdrav. "Ahoj Sasu-chan." příjde až ke mě a dá mi pusu. "Co se děje, že si tu?" mám nárok na vysvětlení, takhle nečekaně mě přepadat.
Naruto
"Jdu se zkusit zeptat na jedno místo a mám tě cestou, tak proč tě nepřijít pozdravit." usměji se jako sluníčko. Vím, že tohle je lepší než jakákoli výmluva. Vlastně to tady ani cestou nemám, ale to nevadí.
"Naru-chan.." ten hlas plný obav se mi nelíbí "dávej na sebe pozor." Vezmu jeho tvář do dlaní a políbím ho. "Slibuju, lásko." "Ale." "Co ale?" To by mě zajmalo s čím vytasí tentokrát. "Opravdu si dávej na sebe pozor." Usměju se "Už nejsem malé dítě Sasu, a jestli tě to tolik trápí, tak slibuju, že budu. Hm?" Souhlasně přikývne, ale nezdá se mi to úplně jisté. Ještě mu zamávám na rozloučenou, když vycházím ze dveří.
Tohle se mi ani trochu nelíbí. Obvykle nemá takový strach. No co, nechci, aby mi to dál vrtalo hlavou. Zastavím se. Stojím před chudinskou čtvrtí v Konoze. Zločin, násilí, drogy, alkohol, špína a samá prostitutka. Tak takhle bych to tu stručně popsal. Zhluboka se nadechnu a polknu. Buď půjdu tudy, a nebo budu obcházet celou Konohu. Zrovna moc, se mi obcházet nechce, ale Sasu říkal, ať si dávám pozor. Já nevím. Jestli tam nebudu brzo, tak ten flek daj někomu jinýmu a já tu práci vážně potřebuju.
Naruto, ty jeden troubo! Hned zařaď zpátečku a obejdi to. On to stejně udělá že jo? *Brblá si.*
To bych chtěla slyšet naživo ( a ještě tu scénu na začítku, nejlépe i s obrazem. Uh, jsem moc zvrhlá).
Nevím proč, sama občas to oslovení používám, ale tady mě hrozně rozesmálo Narutovo Sasíku
Prosím, prosím že toho andílka moc nepocucháš, to by Sasík musel oprášit své bojové umění :)