No, tohle neni zrovna yaoi :D ... ale no, měla sem krvavou chvilku :D ... no a chtěla sem udělat něco, kde Sasanka chcípne x) ... njn moc ho nemusim, teda když se zrovna nepáruje s Itachim :D ^^
Itachi seděl v purpurovém županu na sametovém křesle. Nohu přes nohu a v pravé ruce držel krvavě rudé jablko. Nahýbal se už, aby si jablka kousl, ale vyrušilo ho zaklepání.
"Vstupte!" Dveře se pootevřely a do bohatě zdobené místnosti nakoukl mladý chlapec. Kolem vybledlého obličeje mu splývaly uhlovitě černé vlasy. Koukal na Itachiho nevinnýma onyxovýma očima.
"Pojď dál, chlapče." Pronesl Itachi klidným hlasem a pokynul rukou. Chlapec vstoupil, zavřel za sebou dveře a uklonil se.
"Posaď se." Ukázal Itachi na židli u kruhového stolu. Vstal z křesla a přešel k chlapci. Zvedl mísu s ovocem a chlapci nabídl.
"Vezmi si." Chlapec kývl a vzal mezi prsty malou jahodu. Pomalu si jí vložil do úst a ještě pomaleji ji žvýkal. Itachi zhluboka polkl.
Přešel k veliké posteli s nebesy. Posadil se do bílých ustlaných peřin. Poplácal na své stehno. Chlapec k němu přistoupil a sedl si Itachimu na klín. Jako na povel se přitiskl k jeho bělostnému krku a laskal ho na místě tak dlouho, než mu tam vznikla malá červená skvrnka. Itachi se usmál a pohladil chlapce po vlasech. Ten se však stále tvářil sklesle.
"Jak se jmenuješ, chlapče?" optal se Itachi.
"Sasuke." Pronesl chlapec tichým bázlivým hlasem.
"Poslyš, Sasuke, měl bys být šťasten. Byl jsi vybrán, abys potěšil svého pána. Taková pocta se jen tak někomu nenabídne." Sasuke se na něj podíval a kývl. Itachi ho pohladil po tváři a přidržel si nehtem zvednutou jeho bradu. Sasuke jen sykl, když mu Itachiho nehet zajel pod kůži.
"Š š š šššš…." Itachi pohladil Sasukeho po vlasech. Hrál si s nimi mezi prsty.
Přitáhl si ho za bradu těsně k obličeji.
"Patříš už jenom mě, na všechny zapomeň. Jsi můj. Budeš se mnou sdílet mé prokletí." Sesadil Sasukeho ze svého klína na postel. Přešel k vysokému oknu a roztáhl rudé sametové závěsy. Okno otevřel a pokojem prolétl závan větru. Sfoukl všechny svíčky. Skrz otevřené okno dopadalo na postel světlo úplňku. Itachi se do něj podíval. Když se otočil na Sasukeho, tak měl rudé oči. Rudě zablikaly a pak úplně zčernaly, celé. Sasuke se na Itachiho vyděšeně podíval. Nedokázal se pohnout, donutit se k pohybu. Dokázal jenom sledovat, jak se Itachimu prodlužují špičáky a vyčuhují ven z úst. Itachi se na Sasukeho usmál. Vycenil černě orámované, jinak sněho-bílé zuby. Otevřel úplně pusu a pak jí znovu zavřel. Jakoby chtěl něco říct, ale nedokázal to. Měl černý jazyk, černé dásně, z úst mu vytékaly černé sliny. Zvedl ruce, aby si je prohlédl. Dlouhé černé drápy odrážely svit úplňku.
Sasuke se strachy klepal, nedokázal však vstát a utéct pryč. Stále byl věrný svému pánovi, i když ho to dozajista vede k záhubě. Itachi přešel k Sasukemu a položil mu ruku na rameno. Zatnul do něj své drápy a skrz chlapcovu bílou košili začala prosakovat krev. Pomalu odkapávala na bělostné povlečení a tvořila na něm rudé flíčky. Nehtem na levé ruce rozsekl Itachi Sasukeho košili a zahodil jí daleko za sebe. Po chlapcově polonahém těle stékaly potůčky krve a zachytávaly se o jeho kalhoty, které se rychle krví nasákly. Itachi celý tento děj se zájmem pozoroval s hlavou nakloněnou do strany. Usmál se a odhalil Sasukemu své špičáky v celé kráse. Sasuke měl ale sklopenou hlavu, obličej zkřivený v křeči. Zakousl se do svého rtu, až z něj skápla kapka krve. Itachi nasál vůni Sasukeho krve a prudce mu zvedl hlavu za bradu. Stiskl ji a s kamennou tváří se díval do plačících očí malého chlapce. Nic to s ním nedělalo. Jen si olízl rty a naklonil se k Sasukemu ústům. Slízl krev, která mu vytékala ze rtu, a odtáhl se. Zničehonic se chytil za uši. Bolestně zavyl. Když své uši odhalil, byly tam vlčí místo lidských. Jedním pohybem roztrhl stuhu, jež mu spínala vlasy. Podruhé toho večera zavyl. Zakroutil hlavou a zavrtěl vlčím ocasem.
Sklonil se k Sasukeho krku a olízl jej. Od ucha přes šíji, dál přes klíční kost a pak až ke krvácejícímu rameni. Do úst nasál Sasukeho krev a s blaženým výrazem ve tváři ji spolkl. Zvedl Sasukeho levou ruku a políbil ji. Vzal do úst jeho ukazováček a zkousl. Ozvalo se křupnutí. Z Itachiho úst začala vytékat krev. Pustil Sasukeho ruku a jeho ukazováček spolkl. Ten mezitím jen více křivil obličej a snažil se nevydat ani hlásku, ani náznak slabosti. Bylo mu to ale málo platné, z očí mu slzy tekly proudem. Itachi shodil sedícího Sasukeho na postel, která se ve vteřině nasákla krví, která tekla Sasukemu z ramene, tedy z něčeho, co původně rameno bylo. Itachi zaryl drápy do Sasukeho hrudi. Byl pohublý a nebylo na něm náznaku svalstva. Stále to bylo jen dítě. Itachi se zvedl od chlapcovy poničené hrudi a zadíval se na rudé šrámy, ze kterých tekly proudy krve. S nadšením ji všechnu slízl a zadíval se do Sasukeho obličeje. Ten stále držel bolestné výkřiky pevně za rty. Zničil si rty svými vlastními zuby.
Itachi na něj hleděl s kamenným výrazem ve tváři. Černé, hluboké oči, které prahly po krvi, nevnímaly bolest malého chlapce. Sklonil se k jeho levé paži a odtrhl z ní kus masa. Sasuke chtěl vykřiknout, ale z úst se mu nevydrala ani hláska. Itachi rozžvýkal chlapcovo maso a spolkl jej. Na to se sklonil k jeho uchu a napůl vrčícím hlasem řekl
"Jsi silný, chlapče. Jak že jsi říkal, že se to jmenuješ?" Ukousl jeho ucho a ránu olízl černým jazykem.
"Sasuke….." řekl chlapec z posledních sil, než upadl do mdlob. Itachi se usmál.
"Chutnáš dobře, Sasuke." Zakousl se do jeho břicha.
……
Itachi seděl na křesle, umytý, jen byl stále napůl vlkem. V ruce držel skleničku se Sasukeho krví. Mezitím mu fialo-vlasá dívka s papírovou květinou ve vlasech převlékla postel. Než odešla, tak se uklonila a pomalu zavřela dveře. Itachi se usmál a napil se ze sklenky.
"Chci více tvojí krve." Pronesl chraplavým hlasem. Došel k vaně, kde na dně v krvi leželo chlapcovo tělo. Nabral si znovu do skleničky a vypil ji.
"Byl jsi mi dobrý Sasuke." Zavrčel a sklonil se k tělu.
"Zopakoval bych si to." Zašeptal mrtvému tělu do ucha a kus ukousl a spolkl.
"Jen škoda, že už to asi nepůjde." Ďábelsky se usmál a znovu nabral plnou skleničku krve. Vypil ji a otřel si černé rty, ze kterých odkapávaly kapky krve. Přešel zpět do pokoje a vzal do rukou svícen. Přešel k otevřenému oknu a dlouze a táhle zavyl. Odpovědi se mu nedostalo, už 30 let se mu jí nedostalo. Ze stolku vzal olejovou lampičku a rozbil ji, obsah na sebe vylil a podíval se na lunu v úplňku. Naposledy na ni zavyl, než přiložil k svému olejem nasáklému šatstvu svícen. Stál pevně jako skála, nedal na sobě znát žádnou bolest a černýma očima sledoval úplněk. Než naposledy vydechnul, se v jeho očích zablýskla slza a s ní i všechna lidskost, kterou celá ta léta skrýval.
Chudák Sasuke, to si nezasloužil :(
Ale povídka se moc moc povedla, hodně zajímavý námět. ^^