Takže je tu pokráčko :D ... sem sem dlouho nic nedala, tak přidám tohleto ^^ ... jinak mám rozepsáno pár jednorázovek a jednu "pohádku" tak se těšte :P .... jinak jako vždy, za každý komentář a hodnocení jsem vděčná ;) :3
Naruto
Je mi tady z toho na zvracení. Ach ty hloupý Naruto, kam ses to zase dostal? Z každého rohu na mě mává nějaká s prominutím k*rva. Možná kdybych byl heterosexuál v dlouhodobé sexuální abstinenci, tak bych k nějaké okamžitě šel. Ale s mojí orientací se to má trošku jinak a v žádné sexuální abstinenci nejsem. Na každou z nich vrhu pohrdavý pohled. Některé jen vypláznou jazyk, některé - nejspíše začátečnice v oboru šlapacím - se schovají do tmy v malých uličkách a zbytek mě prostě ignoruje.
Smrdí to tu, všude je cítit zvláštní zápach. Hromadami odpadků se to tu jenom hemží a o prázdnou injekční stříkačku na zemi tu není nouze. Dobře si pamatuju, co nám každý rok ve škole vtloukali do hlav o drogách, ale spíš než droga samotná mě děsí ty všemožné nemoci, co bych mohl chytit. Oklepu se. Na co to sakra myslíš Naruto? Zastavím se. Necítím se dobře, mám takový zvláštní pocit. Ne! Musím jít dál. Znenadání cítím palčivou bolest v zátylku. Už jenom vím, že padám.
Sasuke
Je to opravdu zvláštní. Moc se o Naruta bojím. Už je šest hodin a on stále není doma. Už by tu měl dávno být. Mám trochu obavy. Ne! To se nemohlo stát! Jenom třeba špatně odbočil a všiml si toho až pozdě. Vzpamatuj se Sasuke, dyť tu vyrůstal. Oba tu žijeme od narození. Není možné, aby se v Konoze ztratil. Dojdu k ledničce a vytáhnu lahev saké. Zavřu lednici, ale. Co to je?! Vzkaz! Určitě je od Naruta. "Drahý Sasu, volala mi Sakura, že potřebuje pomoct se zahrádkou. Pro květinky cokoli." He? "Přijdu až v noci, chtěla, abych zůstal na večeři." He?! "A zítra ráno jedu za babičkou." HE?!?! "Nebudu tě budit. Nevím, kdy přijedu. Tvůj Naru" NE! Tohle přece! Dyť ho Sakura nenávidí, protože chodí se mnou! Potom Sakura bydlí v paneláku! Naruto má silnou alergii na pyl! Naruto nemá babičku! A vůbec, tohle ROZHODNĚ NENÍ JEHO PÍSMO!!! "Naruto!!!!"
Vyběhnu před dům "Naruto! Ná-rů-tó!!!" Z protějšího domu vykoukne nějaká ženská "Co tady ječíš?! Vzbudil si malýho! Jestli se to bude opakovat, tak zavolám policajty!" V breku se svalím na zem. Ne! To přece nejde. Je to můj Naruto! Kdo mi ho mohl vzít?! Až teď mi to dojde. Ne! Néé! Proboha, ti grázlové! Přes slzy nevidím, ale běžím mi velmi známou cestou k parku. NE! Tam nebudou, musím jinam. Napadá mě jediné místo. Chudinská čtvrť. Musím tam! Musím najít svého Naruta! Je můj! A nikdo mi ho brát nebude! Prudce si setřu slzy z očí, abych viděl na cestu. "Naruto! Ná-rů-tó-chán!!!"
Doběhnu doprostřed chudinské čtvrti. "Tak vylezte vy parchanti!!!" zařvu na celou ulici "Vraťte mi mého Naruta!!!" Slyším ďábelský smích a cítím palčivou bolest v zátylku. Padám na zem. Zavírají se mi oči. Vidím přibližující se nohy a smích je stále hlasitější.
Naruto
Pomalu přicházím k sobě. Otevřu oči, ale nic nevidím. Přes oči mám nějaký šátek. Snažím se pohnout rukama. Nejde to! Ruce mám tak, že tvořím jakési tvrdé y. Nohy u sebe. Pokouším se pohnout s nimi, ale marně. Visím tak trochu v předklonu, je to dost nepohodlné. Snažím se si pořádně stoupnout a narovnat se. Jde to těžko, ale nakonec to zvládnu. "Ále," ten hlas se mi ani trošku nelíbí "tak kocourek už se probral. Chci mu odpovědět, zařvat na něj. Sice nemám ve zvyku řvát, ale přeci jenom, UNESL MĚ!! Nejde to! A do háje, nevšiml jsem si, že mám zalepenou pusu. Začnu sebou házet, nic lepšího mě nenapadá. Ten muž ke mě pomalu přistoupí a přejede mi prstem po šíji. Oklepu se. "Š, š, šššš. Ale no tak, kocourku. Snad bys mi nechtěl utéct?" zeptá se s hodnou dávkou ironie v hlase. Samozřejmě že chtěl! Znovu zkouším pohnout nohama a zjišťuji, že na rozdíl od rukou jsou svázané a ne přikované. Slyším klapání zámků. Odemyká mi pouta, ale vzápětí je nějací dva chytají. Táhnou mě kamsi. Přede mnou jde ten muž, co se mě předtím dotýkal. Cítím to. A ti dva mě velmi surově táhnou za ním. Už to dost bolí! Přestaňte!
Chudák Naruto a chudák Sasuke. (A hudák Itachi, je v povídce za hajzla
) Tohle není fér. Já chci růžoví srdíčka a happyendy *hráblo jí*. Moc krásně napsané, jen mi je jich hrozně líto. Bhé, teď se mi bude o tom zdát (stejně ty sny pak naberou jiný, řekněme zajímavější, směr XD). Pokračování prosím, jsem nedočkavá 